Velkoplošná zvláště chráněná území, jejich zóny a ochranná pásma a klidové zóny národních parků

Velkoplošná zvláště chráněná území – jedná se o obecně používaný pojem, který však není legislativně ukotven. Mezi velkoplošná zvláště chráněná území patří národní parky a chráněné krajinné oblasti. Národní parky Rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového, lze vyhlásit za národní parky. Národní parky a jejich ochranná pásma se vyhlašují zákonem č. 114/1992 Sb. Zonace národních parků člení jejich území podle cílů ochrany a stavu ekosystémů na 4 zóny ochrany přírody. Součástí zonace NP jsou i území dle § 18 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. Klidová území národního parku (dle § 17 zákona č. 114/1992 Sb.) jsou území s omezeným pohybem osob z důvodu umožnění nerušeného vývoje ekosystémů nebo jejich složek, které jsou citlivé na nadměrný pohyb osob a zranitelné vlivem rušivých vlivů s ním spojených. Chráněné krajinné oblasti Rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné krajinné oblasti. Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením. K bližšímu určení způsobu ochrany přírody chráněných krajinných oblastí se vymezují zpravidla 4, nejméně však 3 zóny odstupňované ochrany přírody, přičemž první zóna má nejpřísnější režim ochrany.